včera mě skály osahaly a horko a řev a suché stromy včera mě vlny prudce tělo políbily ale já se bál a vyběhl z nich

19. november 2016 at 12:37 | Hrobárova Dcéra |  Deň po dni
V istých momentoch ma prepadá zdesenie. Hlavne vtedy, keď si uvedomím, že som skočila do divokej vody. Ten neznesiteľný tlak zdeformoval realitu a ja som zbadala novú cestu. V pokrivenom svete ostali len jediné dvere nezmenené a tými som prebehla.
Mohla som ostať a prijať svoje zdeformované ja. Mohla ale nebolo to v súlade s tým, čo je v mojom vnútri. Túžby sa vyplnili, skali sa ma dotýkali a ja som sa chcela otočiť chrbtom k tomu všetkému. Nešlo to...
A ani to nepôjde
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
Must I denounce myself as a monster while you still refuse to see the one growing inside you?