Mŕtve Kanáriky

24. january 2016 at 19:45 | Hrobárová Dcéra |  Deň po dni
Ten pocit sa vracia pravidelne. Už len tá predstava je tak opojná. Rozpučila by som malých, nevinných kanárikov len z akéhosi prchkého pocitu, z možnosti ničiť. Ale čo by potom ostalo, keby som zabila posledný kúsok srdca?! Namiesto toho sledujem utrpenie malých kanárikov a ich bolesť zraňuje aj mňa. Neviem im pomôcť, nie tak ako by bolo správne. Občas v ich speve počuť smutné príbehy. Nikdy nevyslovené a predsa namaľované niekde medzi riadkami. Možno práve preto ich chcem rozpučiť aby som ukončila ten kolobeh.... ale ukončila by som ho leda tak pre seba... Ta túžba je len kŕč zraneného ega, ktoré sa chce dosť nemotorným spôsobom dvihnúť zo zeme. Ale takto to nefunguje, každý kanárik skrýva svoj kúsok pekla, malé záblesky zúfalstva v očiach...
Mŕtve kanáriky šťastie nenosia

Krátky úryvok z dialógu s Pánom Uniformovaným


(V rámci širokosti tej myšlienky, by som len chcela dopísať samá pre seba, že je to o tom pocite, keď chcem všetkých odstrihnúť a zahodiť preč...)
 


Comments

1 Johnny Johnny | Web | 24. january 2016 at 19:54 | React

Kanáriky sa berú do baní, aby varovali baníkov pred podzemnými plynmi. Keď kanárik umrel, niekde unikal plyn... ono sa to nezdá, ale táto myšlienka skrýva celý zmysel života. Háčik je len v tom správne ju pochopiť :D

2 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 24. january 2016 at 19:56 | React

[1]: Máš bod! Možno som v bani a pre to mám svojich kanárikov a pre to ich nesmiem zapučiť... Milujem tú nekonečnosť prostých obrazov

3 eifu eifu | 24. january 2016 at 20:48 | React

Večný paradox vesmíru

4 malé srdce malé srdce | Web | 24. january 2016 at 22:23 | React

Náš život se skládá z mnoha střípků prožitých událostí a některé z těchto střípků si již neseme po celý svůj život. Prozradím Ti jeden svůj důležitý střípeček. Když jsem byl malý, rodiče mi koupili andulku, abych se o ní staral. Nějaký čas jsem se o ní opravdu vzorně staral, až jednoho dne jsem na andulku zapomněl. Když jsem si na ni po týdnu vzpomněl, andulka byla mrtvá - zapomněl jsem ji dát najíst. Takže tuto mrtvou andulku si nesu v srdci celý svůj život a je to velká tíha.

PS: Přenádherná fotografie a ještě nádhernější text!

5 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 24. january 2016 at 22:33 | React

[4]: Veľká a predsa jej smrť urobila z teba toho, kým si. Malá črepinka, ktorú obrástlo mäso ale stále tam je. Pripomína sa a v istých momentoch...
Úlomok teba.

Ach, dnes mám plnú hlavu myšlienok, obrazov a zovšadiaľ na mňa hovorí Vesmír

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
Must I denounce myself as a monster while you still refuse to see the one growing inside you?